Nevydařená Hostýnská osmička, aneb každému jednou dojde

08.08.2015 v 08:08 hod. startovala v Rajnochovicích běžecká Hostýnská 8 (66km a 3000m převýšení). Startovné zaplacené již někdy od dubna, teda od doby, kdy jsem si myslel, že mám po zimní přípravě celkem naběháno. Jenže od té doby chodím běhat spíše sporadicky, protože přes léto má samozřejmě více přednost kolo, což byl asi hlavní problém na takovémto náročném závodě.

Takže z trati jsem měl celkem respekt, ale pořád jsem si říkal, že to nemůže být takový problém dokončit, i kdyby to mě člověk prostě jen dojít, to jsem se ale mýlil.

Na závod jsem jel se svým kamarádem Karlem, na místo jsme přijeli celkem brzy – asi 6:45, takže dostatek času na přípravu. Zašli jsme tedy do druhého patra místní tělocvičny pro startovní tašku a startovní čip, který byl oproti záloze 200 kč. A pak už příprava – všechno namazat, aby nebyli opruzeniny apod. přelepit bradavky a zavodňovat se.

A už jsme na startu – bezmála asi 600 lidí z toho asi 350 jednotlivců a zbytek dvoučlenné týmy. Před startem ještě hlásili nějaké informace, ale moc jsem neposlouchal. A minuta do startu, sakra – nenastartoval jsem si GPS a aplikaci na mobilu, to už nemůžu stihnout, než se mi fixnou satelity, ale povedlo se chvilinku po startovním výstřelu, tak rychle mobil do batohu a honem doběhnout čelo závodu.

A jsme na trati, ta hned začíná stoupáním, volím trochu vlažnější tempo, tak jak jsem si řekl předem – hlavně na pohodu ať to nepřepálíš. Takže aniž bych se nějak zadýchával, zdolávám v pohodě první kopec, ve kterém jsme museli jít taky část pěšky a zároveň se prokousávám pořadím směrem nahoru, někde na pátém kilometru první čipová kontrola, tam už jsem byl asi někde na 20. pozici. Zatím se mi běželo pořád super, do kopce přejít do chůze tak ať se zbytečně neunavuju – dokonce mě to i bavilo.

Mobil jsem měl v batohu, tak jsem neměl přehled ani o ušlých kilometrech, ani o čase. Říkám si tak teď už musíme mít tak 20km za sebou, ptám se tedy kolegy, kterého jsem došel a k mému překvapení teprve 13km, no nevadí, pořád jsem v pohodě a začíná první výstup na Tesák, ten proběhl taky hladce, na vrcholu procvaknutí kontrolní kartičky a jdeme dál. Ještě jeden menší kopec a je tady první delší seběh, tak jdeme na to. Ale nesbíhá se mi moc dobře. Někde v polovině seběhu, se jdu vyčůrat, chtělo se mi už od startu, tak proč ne teď, alespoň si trošku odpočinu. Po opětovném rozběhu jsem nakopl nějaký hnusný klacek, takže nakopnutý palec a ještě se mi odrazil do kotníku, takže dvojí bolest, nevadí, to rozchodíš ;-). Ale seběh se táhl a začalo mi být z něj nějak špatně, asi to hopskání.

Nicméně po seběhu asi 25km, byla první plnohodnotná občerstvovačka a další čipová kontrola, řekl bych, že pořád jsem byl ještě v první dvacítce. Dal jsem si asi 4 nebo 5 kelímků pití a 2 kousky melounu. Teď ještě jeden kousek a banán na cestu a jdeme dál. Hned začíná výstup na sv. Hostýn. Je to do kopce, takže celou cestu jen jdu, ale už mi není moc dobře, říkám si je to tím seběhem? Nebo jsem se přecpal na občerstvovačce? Ale pít se musí ne? Na vrcholku další cvaknutí do kartičky a začíná seběh a po chvilce první náznaky křečí nad lýtky – jak to?! Týden dopředu jsem pravidelně jedl prášky anticramps od Nutrendu + Umeocet, vybavil jsem se kompresními návleky na lýtka, tak proč? Nu což tyto křeče ještě rozbíhám.

A přichází 30km a mě to už nejde, je mi divně, každý pokus o běh naznačuje křeče, ale přece to musí jít ne. Tak jdu dál, ještě pár pokusů o běh, ale spíše jen jdu, následuje další delší seběh do obce Rusava, kde je další občerstvovačka a čipová kontrola (pořád někde na 20. až 30. pozici), ale dolů fakt už jen jdu a nálada na bodě mrazu. Cestou dolů potkávám do protivky další závodníky, takže co sejdeme, musíme zase nahoru? Jo! No nic sejdu dolů, zase nějaké kelímky pití a meloun, polívku nechci, opláchnout se a chvilku posedět, no zdržel jsem se asi deset minut. No nic jdeme dál, ale už začínám myslet na to, že to skrečuju. V kopci musím několikrát zastavit a rozdýchávat to, jak mi není dobře, a v polovině poprvé potkávám Karla a říkám mu, že končím, „Ne zmuž se – to dojdeš!“ a pádí dolů na občerstvovačku, vypadal hodně v pohodě. No nic jdu dál, jsem nahoře, další cvaknutí do kartičky a seběh, tak jo běžím, ale asi jen minutu pak mě složila kombinace křečí v lýtkách i ve stehnech přímo na zem, pěkně jsem se vyválel a asi minutu jsem si poležel, ale pořád nikdo za mnou? Zajímavé. No nic vstávám, asi je čas si dát ampulku magnézia a asi i nějaký ten gel. Protože tady byla asi další chyba, nic jsem nejedl jen ty melouny a ty jsou spíše jen k pití, ale na občerstvovačkách, jen věci, které mě vůbec nelákali – chleba se sádlem, sušenky, oplatky, rozinky a polívka.

Tak jo jdu dál, trochu se to zlepšilo, ale běh jen hodně sporadicky a maximálně tak 50m, zase nějaký výstup, pak mírně dolů, pořád mě k mému údivu, i přes mé šnečí tempo moc lidí nepředbíhá, zajímavé. Teď jsem ještě trošku zabloudil, díval jsem se pod nohy a ona byla cedulka nahoře na stromě, takže kilometr navíc, co se dá dělat. Tak tedy zpátky na trasu – seběh dolů a už vyhlížím další občerstvovačku, ale k mému dalšímu překvapení jen cvakací kontrola, které mě posílá dál do dalšího kopce. Dobře no jdu tedy do kopce, snažím se jít svižně, kopec v lese končí a začíná další po vyprahlé louce, super musím se zase dvakrát zastavit a vydýchat nevolnost a jsem zase v lese a stále do kopce. 43. Kilometr jsem pevně rozhodnutý, že na další občerstvovačce to balím, nemám přeci zapotřebí se takhle týrat a zdraví má člověk taky jen jedno že? A hlavně jsem zcela přesvědčený, že další výstup na Tesák určitě nezvládnu. Usedám na pařez, někde v lese a zakousnu se do tyčinky, musím prostě jíst, ale ta je tak nechutně sladká, že jsem si dal tak půlku a kašlu na ní. Během mé pauzy mě předběhlo asi 5 lidí a asi po 7 minutách vyrážím k té občerstvovačce. Jenže ta je dole z kopce a mě to z kopce dnes prostě nejde a teď už vůbec ne, protože mám úplně namožené svaly nad koleny, či-li se dolů jen tak ploužím, předbíhá mě asi 10 lidí – možná víc.

No jsem dole, pevně rozhodnutý, že tady končím a že buď to dojdu někde po rovině, nebo se zeptám, zda mě někdo neodveze, popřípadě kudy na BUS, nebo prostě počkám na Karla, až pro mě přijede. A tady mě konečně Karel doběhl. Tak mu to říkám, že tady prostě končím, psali tady – máte za sebou 46km a před sebou 21km, to prostě nedám. „Žádné nedáš, všechno dojdeme“ tak po chvilce ukecávání a pár kelímcích pití a kouscích melounu vyrážíme společně. Zase do kopce, to mi celkem šlo, ale sebe menší seběh hrůza. No nic asi 53km jdeme zase do kopce, dám si gel a chci se napít, ale k mému zděšení pití došlo, to není možné, pravda na poslední občerstvovačce jsem si nedoplnil, ale přece jsem tolik z vaku nepil, ale asi jo no. Naštěstí přichází poslední občerstvovačka na Tesáku, ještě že tak, jít ještě 3km bez pití, tak nevím. Na chvilku sedneme, dáme pití, hlavně tady měli super vychlazenou kofolu, popř. i pivo. Nic nejíme a vyrážíme, stejně se tady nedalo sedět, spousta dotírajících vos.

Tak teď už to musí jít ne – 12km do konce. Už nás přece nemůže čekat nic divokého ;-). No kousek seběh, ještě jsem se trochu hecl a se zatnutými zuby kousek běžel. A máme tady výstup, který jsme absolvovali už ráno jednou, nicméně jdu jej celkem svižně, sice jen 700, ale převýšení i přes 30%. Tak to byl snad poslední výstup, teď už jen závěrečný seběh ne? Tak jo, jdeme na to, běžíme, jenže po půl minutě mě berou křeče do lýtek, takže neběžíme. Ještě jsem měl sebou 4 anticraps tablety, tak je polykám a říkám Karlovi, ať jde, že už to nějak dojdu, že jej nechci zdržovat. Tak se rozcházíme. Tak jo dal sis tablety, říkám si, popojedeme, rozbíhám se a po minutě mě zase složily křeče na zem, levé lýtko kámen a ne a ne povolit, 2 minuty – bolest jako prase, masíruju, pak se začalo trošku vlnit, až povolilo, předbíhá mě nějaká holka a dává mi nějaké magnézko v prášku. Vstávám a mírnější část kopce sbíhám. Ale máme tady další kopec a pak ještě další 2, to už nebylo vůbec v plánu, nicméně do kopce jdu celkem svižně, tak jsem ještě zabral a je to tady na turistické značce píšou Rajnochovice 7,5km (ještě tak daleko?), to už měl být jen seběh, o tom jsem si celý týden říkal, jak se na něj těším, že to bude nejlepší část závodu, ale byla to ta nejhorší!

Tak za prvé to nebyl jen seběh, ale ještě jeden výstup, na kterém byla poslední cvakací kontrola prý 40. v jednotlivcích a teď už prý jen dolů po zelené. Jo dolů jo, jenže já nemohl vůbec chodit, bolely mě ty svaly nad kolenem, ohyb mezi nárty a holeněmi a taky pravá holeň – prostě horor. Ploužím se tedy dolů, sklon jako prase – to mi fakt nedělalo dobře, tady mě předběhlo asi 4-5 lidí, pak se to trošku zmírnilo, říkám si, to by šlo. Ale teď zase prudce a pěkně dva břehy a koryto uprostřed, do kterého to pořád klouzalo. Pak zase mírněji, začínají mě předbíhat další závodníci, ale ne tolik kolik jsem čekal při mém fakt hodně pomalém tempu. Další hóóódně prudký sestup, to jdu šouravými krůčky rychlostí asi 1km/h. pak už je to zase mírnější a už slyším hudbu a vidím domy, už musí být konec, kolik 1-2km? A teď takový nepěkný sešup a přes potok a hned do kopce (možná to znáte?), předním se musím vydýchat, začíná se mi motat hlava, já už to snad fakt nedám, uvažuju o gelu. Prostě musíš, už bude konec. Dobře jsem za potůčkem, kousek do kopečka a zase prudčeji dolů a jsem na asfaltu, který vede po rovině do cíle. Snažím se rozběhnout, je to přeci jen běžecký závod, tak to musíš dokončit stylově ne. Jo, běžím asi 30m a přecházím do chůze. Raději tedy jdu, otáčím se zatím za mnou nikdo, tady už povzbuzují závodníci, kteří to mají za sebou a dopřávají si zaslouženého odpočinku, sakra kde je ten cíl, nikde ho nevidím. Ale vidím sedícího Karla, který na mě volá „běž“ – otáčím se a za mnou asi 5 lidí, rozbíhám s a posledních 100m běžím, tak abych byl alespoň před nimi.

Hurá, nakonec jsem dokončil!!! V čase 10:17:51 68. celkově, 49. v jednotlivcích a 26. ve věkové kategorii 20 – 34 let. Takže mé nadějné rozběhnutí na čas někde kolem 8 hod. vzali za své, stejně jako atak času 10 hod. když jsem od poslední cvakací kontroly, která byla asi 5,5km od cíle šel hodinu a čtyři minuty.

Ale pokořit čas 10hod. se povedlo Karlovi, což byl jeho cíl. Takže jeho výsledný čas je 9:46:40. Má tedy můj respekt a velikou gratulaci.

No teď ještě zanést čip do druhého patra tělocvičny. Pak se doploužit k autu asi 300m , 10 minut posedět než jsem se rozhodl se pomalinku převlíct, zpátky 300m pro guláš, na který jsem začal stát řadu, po pěti minutách, že musíme počkat, než dovezou další, že došel. Tak jsem si musel sednout, za deset minut guláš dovezli, takže znovu do řady, teď se tam s tím nějak crcali, takže 15 min. ve frontě, to jsem fakt nedával. Konečně jsem na řadě – ale guláš strašně horký, že se to nedalo ani jíst, tak jsem po deseti minutách stěží snědl maso a šťávu nechal (stejně to bylo na můj vkus dost řidké a mastné), ještě jsme dostali fresh kelímek (mix ovoce), ten už jsem si ale nechal do auta, celkem jsem se na něj těšil, ale čekal jsem jej sladší, bohužel hlavně hrozno bylo celkem kyselé. A alou domů, cesta se tedy táhla více než ráno, ale to bylo samozřejmě únavou. Konečně doma, rychle vanu, kde jsem stejně nemohl pokrčit nohy a alou na kutě, ale celou noc vzhůru, prostě se nedalo spát. Jinak nohy mě budou bolet určitě ještě nejmíň 3 dny, teď je to ještě hodně špatné, ale nálada už je tak na 45% ;-).

Tak abych to zhrnul, být tento závod na 30km, tak asi super. Ale když vám na 30km dojde tak těch dalších 36km je nekonečných. Je jasné, že by si to zasloužilo mnohem více tréninku. Další poznatek určitě více jíst. Rozhodně mě nejvíce rozbili seběhy. Pak nevím, na kolik mě poznamenalo teplo určitě přes 30°C, pocitově mi zase takové vedro nepřišlo, bylo to dost v lese a tam to celkem šlo, samozřejmě na slunci to bylo horší, ale podmínky měli všichni stejné. Ale vážně jsem si myslel, že to bude první závod, který vzdám, nebýt Karla, tak určitě asi jo. Jinak dost lidí teda nedokončilo viz. oficiální výsledky: https://www.hostynskaosma.cz/results.html?raceId=6521&ctg=

Ale zkusit se má všechno že. Včera jsem říkal, že už mě tam neuvidí, ale třeba jednou – až budu mít natrénováno....

Tak sorry že je to tak dlouhé, ale nejde to říct ve zkratce.

Roman