MUM – Moravský ultramaraton - Lomnice 3.7. - 9.7.2016

Pro milovníky dlouhých krosových běhů se již po čtyřiadvacáté pořádal v prvním týdnu měsíce července tradiční Moravský ultramaraton v Lomnici (Jihomoravský kraj). V rámci tohoto běžeckého klání se zároveň koná tzv. MiniMum, tj. běh skládající se ze 3 maratonů během sedmi dnů a je zde i možnost si zaběhnout pouze jednotlivé etapy.

O tomto Moravském ultramaratonu jsem uvažoval již rok, kdy se tohoto klání zúčastnil Roman Vehovský (PBK Kravaře) a zdárně ho celý dokončil. I pro mě to začalo být velikým lákadlem, ale na 7 po sobě jdoucích maratonů jsem se opravdu necítil. Naštěstí pořadatelé mají v běžeckém rezervoáru i „snadnější“ formu a to MiniMum. A tak nebylo nad čím váhat. Navíc jsem si pro letošní rok stanovil, že uběhnu maratonů 5 a toto byla idelná příležitost se k tomuto cíli velmi přiblížit. Druhým impulsem byla skutečnost, že dne 9.7. (poslední Cimrmanova etapa) slavíme s Renčou výročí svatby, a tak se zároveň naskytla ideální možnost originálního dárků k tomuto výročí:).

První den závodu se kvapem blížil a nervozita u nás obou stoupala. Start byl naplánován na 14. hodinu, a tak jsme měli dostatek času se do Lomnice dopravit. Na start se dostavilo více jak stovka běžců běžících v týdnu sedm, tři nebo pouze jednu etapu. Každá z etap měla dle informací pořadatelů v průměru cca 900 výškových metrů, ale údaje z naších sporttestrů se o nějakou tu stovečku líšily.

Musím se přiznat, že z první etapy (Lomnická etapa) si toho, kromě těch kopců, moc nepamatuji. Dostavilo se „běžecké okno“, které bylo způsobeno zejména myšlenkami na doběhnutí (a někdy i dojití) do cíle než užívání si samotného běhu. Tělo se rozhodlo stávkovat a dát mi tak běh pořádně sežrat. Po doběhnutí jsem byl samozřejmě zklamán, ale co už. Před sebou jsem měl ještě další dva maratony a tak bylo potřeba zregenerovat.

Ve středu (Tišnovská etapa) byl opět start ve 14 hod. pro pomalejší běžce, kde jsem se úspěšně kvalifikoval již v neděli a pro ty rychlejší poté v 15 hod. Start byl na Tišnovském náměstí před tamní radnicí, kde nás dovezly autobusy. Nádherná trasa, nádherné výhledy a pro mě i zlepšený běh. Navíc jsem díky startu v pomalejší skupince byl pořád „první“ a tak si užíval samotného, ničím nerušeného běhu. Doběhnut jsem byl až po 30 km. Mým cílem bylo hlavně doběhnout v relativně pro mě přijatelném čase a nenechat se přeběhnout Danem Orálkem, který startoval v 15 hod. Jeho čas na každou etapu byl v průměru cca 3 hod. a 15 min. a tak mé doběhnutí viselo na vlásku. Nakonec jsem to zvládl, ale moc nechybělo.

Poslední etopou byla Cimrmanova etapa, která se běžela intervalově. Startovala od 7.30 po desetiminutových int

ervalech až do 11 hod. Běžely se celkem dva okruhy v okolí Lomnice. Můj start byl naplánován na 9.30 hod. Se mnou vyběhlo dalších 5 běžců s podobnými časy. Mým snem bylo se konečně dostat časem pod 4 hodiny. Po proběhnutí prvního kola to vypadalo nadějně, ale v tom druhém jsem již začal ztrácet a navíc jsem asi moc občersvoval (na občerstvovacích stanicích jsem celkově byl 6 min.) a tak mi můj sen o necelých 5 minut unikl, ale i tak jsem byl spokojen. V cíli jsem již poté netrpělivě očekával Renču, která měla v MiniMumu naběhnuto na 3. místo mezi ženami. Před čtvrtou ženou měla sice z předchozích etap asi 20 min. náskok, ale náročnost těchto běhů vám až do cíle nikdy nedá jistotu, jak to celé vlastně dopadne.

Z přirozených počátečních obav ze tří maratonů během sedmi dnů mé drahé polovičky se nakonec vyklubalo úžasné 3. místo s celkovým časem 13 hodin 30 minut a 6 sekund. GRATULACE!

Co dodat závěrem – krásné prostředí, krásné etapy, výborná organizace a skvělí běžci!!!

PS: za rok máme opět výročí svatby a to již 7 v pořadí. Maratonů je také sedm:). Co se mi tak asi honí hlavou...Renčo!