MTB Hostýnská "50" 2015

Po třítýdenní pauze jsem byl vskutku natěšen na další závod. Už mi to pomalu začínalo chybět. Naštěstí se 1. 8. konal třetí ročník Hostýnské padesátky, mé nedočkavé já tak dostalo svou nutnou dávku adrenalinu.

Opravdu výjimečně jsem měl ráno dostatek času, poněvadž start závodu byl naplánován na přesné poledne. Před odjezdem jsem ještě musel zajet pro rezervní duši, protože má pravděpodobnost defektu není nejnižší a doma už mi nic nezbylo. Přijeli jsme asi hodinu a půl před dvanáctou, vyzvedli si startovní balíčky, kterými mě zcela překvapili, převlékli se a jeli zahřát nohy. Organizátoři mysleli téměř na vše - ve startovním baličku nám přichystali opalovací krém, mazání na zadek a montpáky místo ponožek, kterých máme ze všech dočasných závodů dostatek.

Start samotný byl naneštěstí opožděn kvůli zpožděnému vlaku. Pár minut po dvanácté nás tedy pustili změřit síly. Vyjeli jsme z náměstí po kostkách za relativně silného protivětru, poté pokračovali po asfaltové cestě, kde začal první a zároveň nejtěžší kopec. Startovní pole se začalo trhat, a to jsme ještě neviděli les. Už v prvním sjezdu, který byl teda techničtější, než jsem čekal, mi závodníci znepříjemnili závod, poněvadž opravdu nemám rád, když mě někdo předjede a ihned brzdí. Tohle se na můj vkus stávalo moc často, jinak se začátek zdál být pěkný.

Další nepříjemnost mě potkala v trochu delším asfaltovém sjezdu nacházejícím se přímo před první občerstovačkou, kde byl na zemi namalovaný křížek, a závodníci přede mnou zastavovali, protože si nebyli jisti kudy se vydat. Brzdil jsem tedy tady, jenže jeden závodník, který zřejmě cestu znal, nebrzdil a prošvihl to kolem mě právě v okamžiku, kdy jsem otáčel řídítka daným směrem. Strhl mě na zem, ale naštěstí jsem dopadl lehce na ruku, která mě však po zbytek závodu bolela. Snažil jsem se na to moc nemyslet, aby to neovlivnilo výsledek.

Na občerstvovačce mě předjel David, kterého jsem celou tu dobu tak nějak hledal, jelikož jsem si nevšiml, že by se dostal přede mě, když jsem na startu vyjížděl první. Snažil jsem si jet své tempo a nenechat se strhnout šílenci, kteří neodhadnou své síly. Docela se mi to dařilo, což potvrzoval také fakt, že jsem dojel Davida těsně před druhou občerstvovací stanicí. Tam, na rozdíl od té první, jsem nezastavoval já. Podle záznamu jsem si vytvořil malý náskok, který vytrval až do konce. David se vzchopil a na to, že měl dva týdny pauzu, si myslím, že dojel dobře.

Do cíle vedla trasa ve zvlněném terénu, avšak o žádnou brutalitu se nejednalo. Cílový dojezd organizátoři naplánovali kolem fotbalového hřiště, takže se každý mohl na závěr vyřádit.

Závod byl zorganizován kvalitně, ale musím říct, že perfektní to rozhodně nebylo. Pár maličkostí by se rozhodně dalo zlepšit. Na atraktivitě závodu přidával také podvodní program, kde se konala například aukce dresu Zdeňka Štybara a tombola se zajímavými cenami. Rozhodli jsme se vyčkat i na tombolu, bohužel nám ale nepřálo štěstí. Na závěr si dovolím tvrdit, že jsme s Davidem odjížděli docela spokojeni a že se tam rádi vrátíme.

Vojta