LOŠTICKÝ MARATON S VŮNÍ TVARŮŽEK - Borák 2016
Maraton Borák jsem měl vyhlídnutý a poznamenaný ve svém běžeckém kalendáři na letošní rok již nějaký ten pátek. Konečné rozhodnutí se jej nakonec zúčastnit, však doma padlo až "na poslední chvíli". Od tohoto maratonu jsem si nekladl žádné vysoké výkonnostní limity, již vzhledem k tomu, že trasa má celkové převýšení kolem 700 m.n. m. a navíc kvantum naběhaných kilometrů není ještě optimální. Do Loštic, města výroby proslulých TVARŮŽEK, jsme dorazili kolem 9. hodiny. Samotný závod začínal až v jedenáct a tak jsme měli dost času sledovat již probíhající závod v ultramaratonu na 84 km (6 okruhů), který začal v 7 hodin. Při naší registraci měl náš nejznámější ultramaratonec Dan Orálek za sebou již 2 okruhy a právě vybíhal do třetího. Start maratonu a běhu na jedno kolo se pomalu blížil. Na start se postavilo celkem 34 maratonců a 14 běžců na jeden okruh. Pořadatel nás vyzývá na startovní čáru, výstřel a jde se na to. Několik závodníků začalo velmi svižně a protože jsem neměl představu, kdo běží maraton a kdo pouze jeden okruh, zvolil jsem si své tempo a snažil se nenechat se strhnout a brzdit své tělo. První okruh se mi běžel skvěle, tajně jsem snil o čase okolo 1 hodina 10 minut a kdybych cca 2 km před cílem prvního kola nezabloudil a trochu si nenaběhnul, tak jsem mohl daný čas dodržet. Při průběhu prvním okruhem jsem se časově pohyboval o cca 2 minuty horším časem, než jsem plánoval. No nic, občerstvit a hurá do druhého okruhu. Tempo jsem si držel přiměřené, únava se zatím neprojevovala a běh jsem si užíval. Navíc se blížilo poledne, slunečno a na nejvyšších místech převýšení bylo možno pozorovat i krásy okolní krajiny v pozadí s hradem Bouzov, který v určitých nezalesněných úsecích byl vidět. Postupně jsem ukrajoval metr za metrem z druhého okruhu, začínala se pozvolna dostavovat únava a bolesti nohou způsobené táhlejšími seběhy. Do třetího okruhu jsem vstupoval s časem okolo 2 hodiny a 24 minut. Nebylo to nejhorší, ale věděl jsem, že teprve nyní to bude opravdu dřina a nemýlil jsem se. Před prvním táhlým stoupáním jsem málem šlápl na slepýše, ale nakonec jsem ho tak tak přeskočil a už jsem se začínal v hlavě prát s tím co mě čeká. V myšlenkách jsem ukrajoval opět metr za metrem, představoval jsem si jak trať probíhá, kde mě co čeká a věděl jsem, že to nejprudší stoupání mě ještě čeká a pak opět dlouhý bolestivý seběh. Křížobederní oblast páteře mi už úplně ztuhla, stehna a kotníky mě už také neměly rády, ale není zbytí, doběhnout se to musí. A tak se také nakonec stalo v čase 3:47:15 min.
Po krátkém odpočinku a osprchováni jsem již vyčkával doběh Renči, která maratonskou trať zvládla na krásném 4. místě v ženské kategorii, a to s časem 4:16:43 min. Krátké objetí, polibek a radost z dobře vykonané práce.
No a teď zpět na začátek. Před 17. hodinou jsme se chystali k odjezdu, když pořadatel oznamuje ať se tito... maratonci dostaví pomalu k vyhlášení výsledků. No a najednou slyším své jméno. Zprvu jsem si myslel, že jsem byl vylosován k čestné funkci předávání cen vítězům a až posléze jsem pochopil s ujištěním přítomných, že opravdu budu stát "na stupních vítězů". Ba o co víc, že jsem skončil na 2. místě. Byl jsem tak překvapen a zaskočen, že mě Renča musela vybídnout, ať si zajdu pro běžecký dres a reprezentuji náš tým.
Za umístění jsem obdržel voňavý dárek, v podobě čeho jiného než tvarůžků (které mi sice moc nevoní, ale doma udělají radost) a sladkou dobrotu k tomu. Ještě dnes se mi to zdá neuvěřitelné, ale jak se říká "I na vola občas sedne štěstí" a tak se také stalo.
Pozn.: maraton se běžel na 3 okruhy v protisměru hodinových ručiček a ultramaraton na 6 okruhů zase naopak. Cestou jsem tak měl možnost potkávat naše nejlepší ultramaratonce Dana Orálka, Terezu Gecovou a Ondřeje Veličku a spoustu dalších úžasných běžců, které sice všechny jménem neznám, ale všem patří můj veliký obdiv za to, co dokáží uběhnout. Navíc bylo pro mě velmi příjemné, když Vás každý z těchto lidiček při vašem běhu pozdraví nebo i povzbudí.
Tomáš
https://mkseitl.rajce.idnes.cz/lostice